Spektrum a výkon amplitudové modulace
Budeme-li uvažovat celé spektrum nízkofrekvenčního modulačního signálu, objeví se symetricky kolem nosné vlny dolní a horní postranní pásmo (DPP a HPP). Celková šíře frekvenčního pásma, potřebná pro přenos signálu AM, je určena největší modulační frekvencí (obr. 4).
Výkon AM
Amplitudová modulace je energeticky nevýhodná. To zjistíme, jestliže vyjádříme výkon signálu AM.
Výkon v postranních pásmech je podle tohoto vztahu i při stoprocentní hloubce modulace (m = 1) maximálně polovinou výkonu nosné vlny P* a třetinou celkového výkonu vysílače. V případě rozhlasového vysílání, u něhož by měla být hloubka modulace 30%, je situace ještě podstatně horší, neboť výkon v postranních pásmech je pouze 4,5% výkonu nosné vlny a tedy jen nepatrnou částí vyzařovaného výkonu vysílače.
Potlačení nosné vlny
Zvýšení energetické účinnosti AM můžeme dosáhnout částečným nebo úplným potlačením nosné vlny (obr. 5). Takto upravený signál AM nazýváme DSB (double side band). Zvětšení energetické účinnosti přináší určité problémy při demodulaci tohoto signálu v přijímači.
Fázorový diagram signálu DSB s úplně potlačenou nosnou vlnou je na (obr. 6). Je z něj patrné, že výsledný fázor, tvořený pouze oběma postranními frekvencemi, má stále směr fázoru původní nosné vlny. Jinou variantou je potlačení nosné vlny a jednoho postranního pásma. Vzniká tak signál SSB (single side band). V tomto případě dochází k parazitní fázové modulaci. Demodulace tohoto signálu je ještě podstatně náročnější než v případě DSB. Jiným případným nedostatkem AM může být malá šíře pásma (např. pro rozhlasové vysílání by měla být v evropských podmínkách šíře pásma přenosového kanálu AM 9 kHz, což znamená, že můžeme přenést nejvyšší modulační frekvenci 4,5 kHz). Zde se nabízí přenos pouze jednoho postranního pásma a nosné vlny (s ohledem na snadnou demodulaci) nebo přenos s částečně potlačeným postranním pásmem (tento způsob je využíván v pozemním televizním vysílání analogového signálu). Obě možnosti jsou uvedeny na obr. 7 a obr. 8.
